Metoda Montessori

   Montessori metoda je již 100 let používána ve školních i předškolních zařízeních po celém světě. Byla vyvinuta italskou lékařkou Marií Montessori, která celý svůj život zasvětila problematice výchovy a vzdělávání dětí.

   Dítě

   Základním principem každé třídy je „svoboda ve stanovených hranicích".

   V Montessori třídě si uvědomujeme, že každé dítě je jiné. Respektujeme jejich osobnosti a vlastní tempo vývoje. Děti nejsou nuceni přizpůsobovat se tempu učitele ani ostatních dětí. Mají možnost učit se a pracovat vlastním tempem, přirozeně a spontánně. Na druhou stranu ve stanovených hranicích, která mají pravidla. Pracují ve skupinách nebo samostatně, vždy však ve věkově smíšených třídách, kde starší děti získávají na sebedůvěře a upevňují své dovednosti tím, že pomáhají mladším dětem, a mladší děti se učí pozorováním starších.

   Učitel

   Montessori učitel je dítěti průvodcem na cestě objevování a učení se.

   Je zásadním spojovacím prvkem mezi dítětem a připraveným prostředím, ve kterém mu pomáhá vybírat si jednotlivé pomůcky a chápat jejich smysl. Děti vede k tomu, aby se nesrovnávali mezi sebou, ale pouze se svými vlastními úspěchy, protože každý den se naučí něco nového.

   Připravené prostředí

   Připravené prostředí podněcuje a povzbuzuje děti k aktivitě.

   Připravené prostředí v Montessori třídě umožňuje osvojení nových poznatků samostatně, bez vlivu učitele. V klidné a uspořádané třídě děti pracují s pomůckami dle vlastního výběru a svým vlastním tempem. To je učí umět se rozhodovat, dává jim pocit svobody a vnitřní disciplíny. Pomůcky jsou uspořádány dle 5-ti vzájemně propojených oblastí - praktický život, smyslová výchova, mateřský jazyk, matematika a kosmická výchova.

Více o Montessori najdete například na www.montessoricr.cz

   Material

   V Montessori třídě je různorodý materiál umístěn v otevřených policích ve výši dostupné dětem

   Většina podnětných a speciálně vyvinutých pomůcek obsahuje kontrolní prvky, které dítěti cestou pokusu a omylu pomohou uvědomit si případnou vlastní chybu bez vlivu učitele nebo jiných dětí. Děti jsou tak schopné řešit problémy samostatně, což buduje jejich sebedůvěru a analytické myšlení. Děti se učí nebát se dělat chyby, ale vidět je jako přirozený krok v procesu učení se.

   Práce s pochvalou

S pochvalou se zachází přiměřeně tak, aby se dítě nestalo na pochvale závislé. Dítě má cítit sebeuspokojení z práce, kterou dělá; nedělat práci pro uspokojování představ dospělého, pro pochvalu nebo známky. 

Pochvala je využívána zejména u nových a nejistých dětí k navození pocitu bezpečí a jistoty.

Při této metodě se probouzí u dětí smysl pro vlastní důstojnost a vede je k odmítání pochvaly. Jejich pocit sebeodpovědnosti, sebedůvěry a rovnocennosti pak snižuje pojem chvály.

Předškolní děti mají největší radost ze samotné práce, pro školní děti je pak výsledek největší odměnou. A celkový láskyplný vztah a přístup dospělého k dítěti je vlastně sám o chvále.

 

 

 

 

Zdroj: www.centrum-sofie. cz, www.uvrbicek.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one